Pravda o popelce!
Existuje jedna pohádka, která byla opravdu zkreslená vlivem samotné církve. Dopad pravdy by totiž pro mnohé mohl být daleko vážnější než pravda skrytá za Šifrou mistra Leonarda. Opravdu si jí chcete přečíst?
Popelka. Pravým jménem Isabela Torquemada. Narodila se léta páně 1452 ve Španělsku. Matka jí dala tajně do kláštera, kde měla vyrůst v počestnou dívku. V pěti letech jí přistihla jedná řádová sestra jak upaluje medvídka. Popelka alias Isabela jen odpověděla: „Je posedlý ďáblem!“ Když se to dozvěděla matka představená ,dala zavřít popelku do zvláštního pokoje a pro jistotu nechala všechny hračky pocákat svěcenou vodou. Přeci jen jeden nikdy neví. Když popelka dosáhla plnoletosti, nezajímalo jí jak se dostat z kláštera pryč a nechat se sbalit nějakým pohledným mladíkem. Fascinoval jí oheň a upalování všeho možného. Shodou okolností, právě ve Španělsku byla roku 1487 založena inkvizice. Popelka moc toužila po postu Inkvizitora a tak zosnovala několik plánů na jejichž konci bylo upáleno celkem sedm žen za čarodějnictví. K jejich odhalení pochopitelně přispěla právě ona. Bouhžel postavení žen ve středověku nebylo zrovna na úrovni dneška a tak jí k inkvizici prostě nechtěli vzít. Navíc do přihlašovacího formuláře napsala, že si ráda dává pleťovou masku z popele upálených, což mělo za následek, že jí považovali za pro společnost nebezpečnou. Bouhžel její rodiče o kterých se neměla nikdy nic dozvědět, byly poměrně vlivní duchovní hodnostáři a tak jí i z tohoto tajně vykoupili. Musela jen být v klášteře a třídit nějaké cereálie smíchané se zeleninou.
Jednoho dne jí jedna z její vrstevnic pod pohrůžkou upálení křečka, prozradila, že i v středověké mužské společnosti může získat silného vlivu. Stačí když si získá náklonnost mužů. Také jí bylo vysvětleno, že to co považuje za roznětku u mužů se ve skutečnosti používá na něco jiného a je to kompatibilní nástroj pro neverbální komunikaci s ženou. Inu popelka měla jasno jak se dostat k inkvizici. Bouhžel všichni z výběrové komise byli kněží a jak je i v dnešních dobách známo, ti jsou spíše kompatibilní sami mezi sebou. Musela tak navštívit znovu svou vrstevnici a jejího křečka, aby zjistila co dál. Dozvěděla se, že v kraji se pořádá bál, kde chtějí nějací bohatí rodiče udat syna. Jako jeho žena, či později vdova by pak měla větší vliv a mohla by třeba pomocí peněz dosazovat do výběrové komise své lidi.
Popelka ale na průměrný středověký bál neměla patřičnou výbavu. Musela proto sehnat nějaké šaty a naučit se tančit. Zašla proto za matkou představenou. Ta usoudila, že řádová sestra z popelky bude jen těžko a tak jí domluvila lekce tance a nějaké ty šaty. Vše samozřejmě financovali její rodiče, ale to ona netušila. Naivně si šla dál za svým snem. V pravidlech výběrového řízení na nevěstu bylo, že musí okouzlit po tři večery mladého šlechtice. Popelka to samozřejmě pochopila po svém a po tři noci jej doslova likvidovala ohnivými hrátkami. Když si čtvrtý večer měl šlechtic vybrat dívku, kterou pojme za svou choť nemohl prý ani mluvit neboť jeho ústa byla popálená od vosku, nemohl sedět protože zadek měl ještě v ohni a tak se jen podpíral o komorného. Nakonec napsal na papír, že si vezme tu dívku, která má na zadečku tři oříšky. Podle tehdejších jazykových ekvivalentů tím myslel samozřejmě cucfleky. No tehdy poomdlevalo v sálu hodně dívek, neb tohle opravdu nečekali. Uprostřed stála jen dívka s černými vlasy a ohnivě červenými šaty. A tak popelka pojala za svého chotě šlechtice. O dva měsíce později uhořeli jeho rodiče a za další měsíc podlehl stejnému osudu i on sám. Popelka tak měla pod správou jako bohatá vdova hodně peněz. Mezitím se naučilo jak funguje ekonomika království a nabídka církvi, že si na jejím pozemku můžou založit hlavní stan pro Inkvizici, která hlavně díky rychlému řešení majetkoprávních sporů, nabírala na oblibě.
Po několika letech založila zvláštní odnoš Inkvizice, která se specializovala na upalování všěho možného. Samozřejmě tomu všemu velila ona. Vymslela zrychlené upalovací řízení. Zajistila finanční fondy a systém financování inkvizice, které vesele upalovalo lidi takřka celých příštích 400 let.
